Hlavní stránka - ZÁKULISÍ - PŘÍBĚH FILMU
PŘÍBĚH FILMU

KONEC ZIMNÍHO SEMESTRU

Na začátku bylo zadání na patnáctiminutový absolventský hraný film libovolného žánru. Přes tři měsíce se psal scénář na jistý filozofický snímek fungující jako alegorie života. Když chyběly tři dny do konce zimního semestru, v rámci jedné ze školních konzultací bylo rozhodnuto o zrušení projektu z důvodu jeho scenáristické náročnosti, ze strany Haliny Pawlovské, která s námi scénáře probírala.

Semestr však bylo stále potřeba nějak uzavřít. Když jsem přišel večer ze školy, pustil jsem si náhodný seznam skladeb z Hudební banky, která funguje jako hudební databáze pro tvůrce a je plná skvělých kousků. Během toho jsem si projížděl staré scénáře “ze šuplíku”, které jsem za dobu studia na škole Michael v rámci procvičování dal dohromady a pozastavil jsem se u jednoho – povídka o tom, jak si v hospodě povídají dva přátelé – jeden z nich je úspěšným podnikatelem a majitelem firmy vytvářející čajové lžičky, druhý, filozof-alkoholik bojující proti systému. Celá povídka byla koncipována jako střet několika světů – kromě zcela odlišných hlavních osobností se zde nacházel ještě barman a hospodský povaleč, přičemž příběh byl vyprávěn právě ústy povaleče, a končila tím, že se povaleč odebere na záchod, když tu náhle se ozve střelba a když se povaleč vrátí, hospoda je prázdná, kromě zkrvaveného těla filozofa-alkoholika ležícího nehybně na zemi. Když jsem následně základní koncept této staré povídky z roku 2013 dal dohromady s aktuální situací v naší společnosti, scénář na Žvejku se velmi rychle začal rýsovat. A co je nejdůležitější, zimní semestr byl v pořádku uzavřen.

 

 

RYCHLÝ SPÁD

Poté už byl spád vcelku rychlý. Výběr lokací byl víceméně jasný od začátku, čerpali jsme z jihočeských zdrojů. Na začátku nám velmi vyšel vstříc vltavotýnský Art caffe bar, který nám své prostory poskytl na den zavíračky. Další interiér byl také poměrně snadno vyřešen v restauraci V Podskalí, exteriéry poskytly malebné uličky v centru města a povolení k natáčení v prostorách České televize už byly jen příjemnou třešničkou na dortu díky vstřícnosti pedagogů. Výběr herců šel podobně jako po másle – v první řadě jsme scénář zaslali Stanislavu Raušerovi, se kterým jsme v té době zkoušeli na otáčivém hledišti dětské představení Asterix, Obelix a Kleopatra. Stanislava scénář nadchnul (tehdy jsme ještě neměli tušení, kam až to v budoucnu povede) a obratem zajistil i barmana – českobudějovického politického komentátora, spisovatele a hudebníka Petra Junka, který má sice srdce ze zlata, ale vizuálně přesně spadal do naší představy barmana. Pro roli bláznivého filozofa jsme se vydali do Jihočeského divadla, na představení Petra Zelenky “Živý obraz” (o kterém jsem shodou náhod týden před tím točil reportáž pro jihočeskou televizi). Po představení jsme v zákulisí odchytli Pavla Oubrama a předali mu scénář – on souhlasil, že si jej přečte a v případě zájmu dá vědět. Po nasednutí do auta jsme si uvědomili, že jsme Pavlovi jaksi zapomněli sdělit, do jaké role bychom ho chtěli, ale dle následné korespondence vyšlo najevo, že je mu to úplně jasné.

Natáčení bylo následně rozděleno do čtyř dnů, kdy během prvního byly natočeny všechny interiéry v hospodě a následující tři se točily jednotlivé medailonky ostatních postav. Jelikož jsme byli všichni studenty vyšší odborné školy, neobešlo se natáčení bez spousty amatérských chyb, proto jsme ve střihu často velmi bojovali se záběrováním, osou, barevností a tak dále.

Během postprodukce, přibližně v době, kdy kameramani Štěpán Vinkler a Martin Svojše řešili animovanou mouchu do úvodu a závěru filmu, také vznikla Facebooková stránka Strana Hrdých Čechů, která byla původně brána jako Facebookový profil filmu, ale poté, co se příspěvek se střeleným programem začal virálně šířit, to nabralo úplně jiný spád.

 

 

PODIVNÉ SOUHRY NÁHOD

Po dokončení filmu začaly film provázet různé souhry náhod. Již na školní premiéře, na školním festivalu “Fest Michael”, v okamžiku, kdy došlo na projekci naší Žvejky, hlasitost zvuku náhle poklesla o dobrých 10-15 dB, takže film během celé délky jeho promítání v sále kina Lucerna skoro nebyl slyšet. Přesto sklidil potlesk a následně vyhrál hlavní cenu odborné poroty. Ovšem záhada, proč po několika týdenním soundmixu a několika kontrolních projekcích, kde byly hlasitosti zvuku vždy v pořádku, náhle při promítání pro veřejnost zvuk poklesnul k hranici slyšitelnosti, zůstává napořád.

Následně jsme obdrželi šťastnou zprávu, že film putuje na festival dokumentárních filmů v Jihlavě, tudíž jej nesmíme do té doby zveřejňovat (do festivalu v Jihlavě zbývaly tři měsíce). Měli jsme z toho radost a jelikož tou dobou již byla Facebooková stránka rozjetá v plném proudu, dotočili jsme ještě krátký dokument, který fungování této stránky shrnoval, a do kterého jsme zároveň oslovili i Jindřicha Šídla a Radkina Honzáka a požádali je o průvodný komentář. V této fázi jsme byli opakovaně ujišťováni, že film bude na festivalu, tak je potřeba to jen zatím nezveřejňovat. Měsíce a týdny ubíhaly, ale nikdo z produkce festivalu po nás nechtěl zaslat žádný package s filmem, což nám začalo postupně připadat divné. Teamy filmu i Facebooku napjatě čekaly, až budeme po jihlavském festivalu “vše vypustit ven”, ale týden před festivalem už jsme to nevydrželi a kontaktovali jsme festivalovou produkci sami. Její odpověď o tom, že film vůbec přihlášen nebyl a nikdo s ním nepočítá, nás velmi zaskočila.

Tímto výsledkem jsme byli velmi demotivováni a tím pádem se i zcela zastavily jakékoliv aktivity na Facebooku. Z posledních zoufalých snah jsme přijali školní nabídku na přihlášení filmu do soutěže Noc filmových nadějí a doufali v alespoň nějakou katarzi a využití filmu. Odpovědí na tuto snahu nám byl telefonát po několika dnech, že nám není doporučeno film zveřejňovat a měli bychom s tím ještě chvíli počkat.

V tomto bodě jsme byli již všichni znehucení, po půl roce práce, když naše naděje zhasly, jsme o filmu přestali mluvit a film zapadl do šuplíku podobně, jako spousta jiných studentských projektů.

Po kratší odmlce se v nás však ke konci roku 2018 cosi probudilo a slíbili jsme si, že projekt, do kterého spousta z nás vložila spoustu času, energie i peněz, nenecháme jen tak vyhasnout, jen kvůli tomu, že jeho zveřejnění provázela řada velmi zajímavých náhod. Nechceme rezignovaně upadnout do vyčkávání, jestli si projektu zpětně někdo všimne a dá nám zpětně “lajk” za snahu. Nechceme se smířit se stavem aktuální nálady ve společnosti a vysoké politice a budeme se snažit přiložit svůj kamínek do místní kavárenské mozaiky.

A proto nyní na tomto webu čtete tyto řádky.