Hlavní stránka - Strana Hrdých Čechů
Strana Hrdých Čechů

Již během příprav na natáčení jsme založili Instagramový profil “Žvejka art”, na který jsme po celou dobu produkce filmu sdíleli fotografie v hlavní roli želvy Žvejky. Během postprodukce jsme se rozhodli založit i Facebookovou stránku, jak to tak podobné studentské projekty běžně mívají. V našem případě se však výrazně nabízelo využít nějak falešnou identitu Strany hrdých Čechů, kterou jsme vytvořili pro účely ve filmu, proto jsme stránku na Facebooku pojmenovali podle ní a příspěvky psali jménem jejího předsedy – Františka Uchotýla – a nikde jsme přímo film nezmínili, pouze velké modré tlačítko v záhlaví stránky odkazovalo na náš “želví instagram” (jak to později nazvali všímaví jedinci).

Zásadní zlom přišel v okamžiku, kdy jsme přidali příspěvek s fiktivním programem SHČ – dali jsme si záležet na tom, aby to byl dostatečný grafický odpad, ovšem provedený rukou profesionála – tedy aby to působilo, že v případě této propagace šlo o normální zakázku pro grafika, který však byl omezován klientem a donucen vše uzpůsobit jeho představě (jak už to tak z praxe známe). Příspěvek s obrázkem, na kterém byly vypsané střeštěné body, jako je zákaz očkování, odchod z EU, nebo zavedení kosmického programu, jsme nasdíleli do pár “kavárenských”, ale i názorově opozičních FB skupin a rychle si tak začal žít vlastním životem. Lidé sdíleli a komentovali, že tohle snad nemůže myslet nikdo vážně. Během týdne oslovil příspěvek bez jakékoliv placené propagace desítky tisíc uživatelů a počty dále rostly, to už jsme přidávali další podobné perličky.

 

 

Příspěvky, které jsme na SHČ přidávali, tvořily jakousi syntézu výroků Tomia Okamury, Andreje Babiše, Miloše Zemana a jim podobných. Snažili jsme se stále balancovat na té hraně uvěřitelnosti. Díky tomu jsme zjistili, jak moc musí být práce zmíněných pánů (a především jejich poradců) náročná – opravdu není snadné zaobalit totální nesmyslný blábol tak, aby působil jako seriózní politické sdělení.

Z té spousty reakcí, které jsme dostávali, nás příjemně překvapil fakt, že spousta lidí náš projekt odsuzovala (asi není v životě moc příležitostí, kdy by toto mohl člověk říct). Spousta lidí nám psala nesouhlasné, až útočné zprávy a my na ně s těžkým srdcem odpovídali jménem i filozofií Františka Uchotýla, abychom se “drželi role”. Mimochodem, nejvíce nás potěšil okamžik, kdy nám sám velký Tomio dal “like” k jednomu z příspěvků.

2. května jsme rozjeli akci s názvem “Máte slovo”, ve které jsme využili toho, že náš hlavní herec se při natáčení v České televizi vyfotil u pultíku s názevm tohoto pořadu, který se tou dobou ve studiu, kde jsme natáčeli, zrovna připravoval. Sepsali jsme falešnou pozvánku do pořadu a nalákali naše fanoušky, mezi nimi i našeho Romana W. Později jsme přidali fotku ze studia a následně jsme vše shodili videem, který natočil náš hlavní herec v autě na sídlišti v Českých Budějovicích, kde vypráví o tom, jak ho právě vyhodili z České televize kvůli jeho názorům. Zároveň s tím František své fanoušky požádal, aby napsali do pořadu dotaz, jaktože tam není, což se nakonec skutečně stalo.

 

Na náš Facebook jsme také přidali několik „předvolebních spotů“. Zde je opět trochu vtipná skutečnost, že v podstatě nikdo se nepozastavil nad tím, že žádné volby se v nejbližší době konat nemají. Ale opět – lidem prostě v dnešní době nepřijde nijak výrazně pobuřující výjev muže se samopalem v jedné ruce a pivem v ruce druhé, který se chce v roli samozvaného spasitele zasadit o politický chod naší země. V tomhle kontextu to zní, že Češi jsou pomalu ještě větší blázni, než Američané – a ono na tom skutečně něco trochu bude.

 Takovým nejvýraznějším závěrem, který si z této kampaně totiž odnášíme, je skutečnost, že naše aktuální společnost se dostala do fáze, kdy nám na (jindy) zcela bizarních politických stranách už nepřijde nic zvláštního a vzhledem k tomu, co se za poslední dobu rojí za extremistické a populistické strany, jsme už zvyklí na ledacos a na týpkovi se samopalem, co chce zavést kosmický program, nám pomalu nepřijde nic divného.

 Přitom stačilo tak málo – použít alespoň malou dávku mediální gramotnosti, být schopen spojovat si kontexty. Jenže to je to, na co většina populistů spoléhá – lidé si prostě nedohledávají zdroje a neověřují informace, které se k nim z oficiálně působících kanálů dostanou.

Na druhou stranu, abychom nebyli jako babky na lavičce před kostelem, z této naší „kampaně“ si odnášíme i nějaká pozitiva! Spousta námi oslovených lidí ve Facebookových skupinách plných „slušnočechů“ s naší rétorikou nesouhlasila (ať už z toho či jiného důvodu), což je známkou, že přeci jen nějaké kritické myšlení by mít mohli a u pana Zemana a Okamury se tedy jedná spíše o nějaké kulty osobností.