Hlavní stránka - Film
Film

 

Film vypráví o setkání dvou přátel v hospodě, které se zvrhne ve vraždu. Teoreticky nic víc, nic míň. Pokud divák přežije nutně ukecaný úvod, čeká ho postupné poodhalování úhlů pohledu jednotlivých účastníků scény v hospodě, primárně tedy jejich pokaždé odlišný pohled na svět a od něj odvíjející se reakce na zprvu banální konverzaci mezi dvěma muži. Ostatně tak, jak funguje život sám. Do tohoto jednoduchého konceptu jsme se však snažili vložit něco víc. Ano, jedná se o klasický studentský krátkometrážní snímek plný řemeslných chyb, který si pohrává s tématy, které dospívající člověk postupně poznává, i tak jsme se ale snažili dosáhnout uceleného díla, ve kterém se každý trochu najde. A pokud v něm nenajde zrovna sebe (ačkoli předpokládáme, že ano),  jistě v něm najde své blízké.

Pokud očekáváte jakoukoli fresh akční řežbu v režii “té mládeže”, případně očekáváte jasně daný, lineárně vyprávěný originální děj krátkého snímku, možná můžete být zklamáni. Naše Žvejka totiž není tak úplně pro každého. Projekt by se dal víceméně shrnout jako “od intošů pro intoše”. Pokud vás ani toto tvrzení neodrazuje, jsme pyšní, že patříte do námi vyhledávané cílové skupiny. Od začátku jsme náš film ani nechtěli mířit na tu nejvšeobecnější cílovou skupinu fanoušků Babovřesků apod. Od toho jsou tu jiní. Cílem našeho projektu bylo, hned po klasické kritice současné společnosti, zobrazení absurdity některých “módních” trendů v sociologické rovině a zároveň ono klasické české “uděláme si z toho prdel, ale zároveň tím něco chceme říct”.

Ale teď už přímo k věci. Typologie postav nepřímo vychází ze známé čtveřice osobnostních vzorců podle Zygmunta Baumana. Tyto čtyři typy osobností se v různých procentuálních poměrech mísí v každém z nás (tedy – nelze o komkoliv říct, že je “ten” anebo “ten”, ale v každém je kousek od každého, byť jeden vždy převažuje) – těmi typy osobností jsou:

  • Zevloun
  • Tulák
  • Turista
  • Hráč

Abychom zase nebyli nějak extrémně popisní, nebudeme specifikovat, která postava zastupuje jaký převažující typ, ale snad každému, kdo se nad psychologií už tak šílených postav pozastaví, to snad brzy bude jasné.

 

 

V našem filmu jsme se tedy snažili o ilustraci jistého “souboje osobností”, na kterém stojí nejen veškeré sociální interakce, ale ze kterého vychází i většina konfliktů. Plus prolnuto do moderního světa – máme zde lidi, kteří se neštítí ublížit člověku (byť často jen ve své mysli), ale za to jsou odhodláni tělem i duší bránit nebohá zvířátka. Máme zde lidi, kteří by se neštítili zaprodat vlastní matku, ale tento “obchod” skrývají za dobročinné kecičky, jak je jejich jediným zájmem pomoc těm nejpotřebnějším. Máme zde lidi, kteří přemýšlejí nad životem tak do hloubky, až si uvědomují, že “jediné, co vím, je, že nic nevím”, ale i tak zde máme lidi, kteří to všechno pouze pozorují z povzdálí a čekají, jak se to vyvine, protože ve své roli pozorovatelů se novým situacím vždy přizpůsobí. A budeme se opakovat, ale tyto typy se mísí v každém z nás.

Další z výkladů Žvejky je čistě hmatatelný, realistický a jak jinak, než politický. Dochází zde ke střetu úhlů pohledu několika lidí – populistického politika, “obchodníka s frázemi”, který bere setkání s dávným přítelem v hospodě, jako marketingový tah (ovšem podepřený jistou dávkou “nostalgizující empatie” s dávným kamarádem, který “neměl takové štěstí”). Tento přítel je však našemu hrdinovi názorovým oponentem a ve svém přesvědčení nemá problém svůj nesouhlas dát najevo, čímž ale zároveň vytváří diskuzi. Třetí důležitou osobností v této scenérii je chlap, který také žije ve vlastním přesvědčení, stereotypem a introvertismem z něj vycházejícím ukovaný do systémové smyčky, ve které přátelství k sobě rovným přirozeně vyměnil za přátelství k biologicky nižším druhům, aby tím uspokojil svou průměrnou hladinu testosteronu, podvědomě pachtící po egoistickém pocitu nadřazenosti. A čtvrtým kamínkem do již tak bizarní mozaiky osobností je člověk, který ve veškeré tyto psychologicky vyhrocené bitvy dobrovolně rezignoval a podřídil svůj charakter účinkům alkoholu, aby mohl skrytě sedět v koutě a s pokryteckým nadhledem maskujícím jeho vlastní neschopnost být aktivnější sledovat dění okolo.

I tento odstavec, který září literárními a básnickými obraty víc než Máchův Máj, je jen další z mnoha interpretací našeho filmu. Jak již bylo sděleno – i podle zákonu Baumana – v každém je “od něčeho trochu”. Člověk má u našeho filmu, podobně jako v životě všeobecně, prostě na výběr – buďto se ponoří do hloubky s cílem poznat a pochopit jednotlivé kolizní životní filozofie zúčastněných komplexních osobností, nebo zůstane na okraji, v roli pozorovatele – hospodského povaleče. A pokud ani tato rovina není dostatečně okrajová, pro všechny případy je zde všudypřítomný hmyz. Jednoho “aktuálního protivníka” zneškodníte, ale primitivní komplexnost tohoto druhu bude benefitem k jeho přežití i dlouho po vaší smrti. A tento závěrečný odstavec budiž třetím ze tří uvedených potenciálních výkladů filmu Žvejka.